Primaňous a spol.

 "Heleďte, koukejte vypadnout, nebo zavolám policajty!" ozývá se z obýváku. Ve tři ráno. Vyskakuji z postele bleskovým tempem, stíhám se přerazit o kabelku, ale už tam běžím. "Co se děje?" rozhlížím se po místnosti. Primaňous stojí ve dveřích ložnice a upřeně zírá doprostřed místnosti. "Marti, jdi zavolat policajty, máme telefon?" rozhlíží se a asi hledá bývalou pevnou linku. "Máme telefon. Co se děje?" monitoruji situaci, ale nic se mi nezdá v nepořádku. "Tadyhleten člověk sem vlezl a nechce odejít!" kývá děda do prostoru. Trochu ve mně hrkne. Zamžourám, ale ve světle automatické zářivky na čidlo nic nevidím. Rozsvěcím světlo. Nic.  A jeeje, to k nám asi přišel zase někdo na návštěvu. Ona už u nás totiž jednou v noci byla jednotka ukrajinských vojáků, co k nám vlezla balkonem, a měla namířeno do Loun, takže jsem připravená bez zaváhání hájit, že je místnost prázdná. "To se ti asi něco zdálo, tady nikdo není," odpovídám s klid...

Zdravíme s Primaňousem opět z Prahy! Dneska si povíme o tom, jak jsem si naplánovala relaxační den plný odpočinku a jak to dopadlo... no jako vždycky. 😆  Je taková tradice, že  kdykoli se objevíme v hlavním městě, přicházejí na řadu dvě témata. Zaprvé: děda se chce sejít se svým bratrem, který bydlí za Prahou. Což by nebyl až takový problém, kdybych nebyla od brzkého rána ve škole, potom nepracovala do noci ve dvou pracích, a měla tím pádem kapacitu a čas ho tam odvézt. Zadruhé: děda začne opět shánět generála  (o kterém už jsme si říkali minule). Zrovna se to tak sešlo a dědův bratr se ozval v den, kdy jsme opouštěli Sudety, problém je, že většinou volá zrovna ve chvíli, kdy mám plné ruce práce, spím nebo jsem naopak třeba ve škole. Jenže - jeden propásnutý hovor a je po kontaktu. Strejda totiž zásadně nezvedá mobil, ani když voláte po dvou vteřinách okamžitě zpět, obvykle ho totiž buď neslyší, nebo hovor neumí přijmout. Čili musíte vychytat, až zavolá on.  Napoprv...

Dneska si řekneme o tom, jak si děda našel nového kámoše-docenta, co není žádný čučkař, jak mu provolával slávu ještě na ulici a jak dopadla hororová cesta pražskou MHD. 😁 Dědova bývalá psychiatrička by celá vydala na samostatnou povídku, možná dokonce knihu. Na maloměstě nemá člověk moc možností, takže bere, co je (pokud je aspoň něco). Třeba i paní doktorku, co má v oblibě konspirační teorie, moc neléčí, má ráda peníze a taky občas způsobí pacientům nějakou psychickou újmu. Úplně mi stačily dvě návštěvy, abych pochopila, že se budu muset poohlédnout jinde. Během nich jsem dostala nevyžádanou přednášku o světovém spiknutí souvisejícím s platbami kartou, o covid-podvodu a zlatým hřebem byl vtípek o sebevraždách. Taky si za každou zprávu neváhala říct o pár stovek. Velmi rychle jsem pochopila, že paní doktorka také mimo jiné stojí i za dědovou škrábací obsesí. Už pár let totiž tvrdí, že mu s očkováním píchli do těla mastnotu, a že se sundává z obličeje kuličky mazu, aby se dostal na sv...

Byl to docela hezký den, za okny vylezlo slunce a já si říkala, že bychom mohli jít na procházku. Primaňous spal zase až do oběda, ale aspoň jsem si mezitím stihla udělat běžný úklid a odbavit pár pracovních e-mailů.  Zdá se, že se vyspal dorůžova a byl extrémně milý, což se moc nestává. Pochválil oběd, i když jsem ho nevařila, a navrhuje, že bychom mohli jít do kavárny na zákusek.  "Já jsem žádný neměl, ani nepamatuju!" dodává děda, který předevčírem zbaštil dva jahodové cheesecaky. Výjimečně večer nepracuji, takže kavárnu kvituji a jdu se nalíčit, když jdu taky jednou ven. Odesílám dědu do koupelny, připravím kartáček s pastou, naliju vodu do kelímku a jdu si domalovat linku na druhé oko. Chvíli asi fakt čistí zuby, ale záhy slyším nějaké nadávky. Ajajaj, Němec už se taky vzbudil a přišel mu dělat společnost a páchat lotroviny. Koukám, že mu přepnul vodu na sprchu. "Co to zase je?! Proč to nefunguje? Jste mi to zase rozbili!" rozčiluje se děda. Okamžitě kohout vra...

Chystáme se na půlnoční mši (která je u nás už o dvě hodiny dřív) a Primaňous se každých deset minut ptá, jestli už vyrazíme. Nejvíc ho irituje, že je po štědrovečerní večeři nutné umýt nádobí, uklidit stůl a všechno uvést do původního stavu, protože je zvyklý, že se to všechno udělá naprosto nepozorovaně samo. No jo, ale oni ti skřítci, co běžně perou prádlo a nepozorovaně ho vrací do skříně nebo uklízí po jídle nádobí, holt mají taky někdy dovolenou. A jako na potvoru zrovna o Vánocích! 😀   "Můžeš si vzít novou bundu!" snažím se odvést pozornost. Děda se tuze rád naparuje před zrcadlem, v průměru zhruba dvacetkrát denně. Vždycky se při tom namaže krémem z kakaového másla, který zapomene zavřít, a zhruba jednou do měsíce mi ho pak rozpatlá po celém zrcadle, asi abych si tu vůni taky užila.😀 Vzít si na sebe novou věc, to je pro něj něco! Rozzáří se mu očička a nejraději by vystřelil z bytu ještě v pantoflích.  Navlékám Primaňouse do oblečení, napošesté obujeme i boty tak, a...

Budíček! Je Štědrý den, 5:00 a děda právě přišel rozsvítit světlo do ložnice, kde jsme doteď se snoubencem spali pěkným vánočním spánkem. "Co se děje?" ptám se. Asi nic. Primaňous stojí, kouká a nic neříká. "Dědo, děje se něco?" opakuji. "Jste přijeli z Prahy, jo?" povídá a vypadá u toho úplně stejně překvapeně, jako pokaždé, když zjistí, že je někdo doma, navzdory faktu, že je VŽDYCKY někdo doma.  "Nepřijeli, normálně jsme tu spali celý týden. Potřebuješ něco?" "Mně je hrozná zima," povídá. A jeje, už zase. Hele Němčoure, mohl bys dědovi říct, že v bytě je 25 stupňů a že večer dostane pod stromeček svoji šestou deku? Už jenom pár hodin, to už byste mohli vydržet, ne? "Tak pojď, přikryju tě," rovnou nabízím očekávanou službu. Ale kdepak. "Udělej mi čaj," povídá děda. "Teď?" vytřeštím oči, "nejdeš ještě spát?" "Já tu nejsem, až tu budu, tak půjdu spát," povídá děda s Němcem za zády. ...