Primaňous a spol.

„Cimbálovka, cimbálovka! Kdy půjdeme na cimbálovku?!“ Primaňous poslední týden počítal každý den, kolikrát se ještě vyspí, než bude vinobraní. Delší dobu jsme nebyli hvězdným týmem senior-zábav, protože jsme příliš nestíhali, a už se nemohl dočkat. Už v pátek jsem udělala osudovou chybu a řekla mu, že jsem si našla od října další práci v jednom internetovém křesťanském magazínu. „A máte to v trafikách? Já vám udělám reklamu, jakou svět neviděl, to budou číst všichni! Celá Kadaň!“ prohlašoval a neustále dokola omílal název, aby si ho zapamatoval, načež ho stejně za dalších pět minut zapomněl. Nechal se ale slyšet, že rozhodně potřebujeme rozhovor s ním a že to strhne statistiky čtenosti. Teda on si myslí, že prodaných výtisků, ale nevadí. „To budou ty… víš co?“ zamýšlí se. „Nevím…“ „Ohlasy. Už jsi někdy měla ohlasy?“ „Ne,“ směji se, protože v médiích pracuji osm let.  -- V noci na sobotu jsem musela třikrát posloužit jako navigace směr lož...