Primaňous a spol.

Budíček! Je Štědrý den, 5:00 a děda právě přišel rozsvítit světlo do ložnice, kde jsme doteď se snoubencem spali pěkným vánočním spánkem. "Co se děje?" ptám se. Asi nic. Primaňous stojí, kouká a nic neříká. "Dědo, děje se něco?" opakuji. "Jste přijeli z Prahy, jo?" povídá a vypadá u toho úplně stejně překvapeně, jako pokaždé, když zjistí, že je někdo doma, navzdory faktu, že je VŽDYCKY někdo doma.  "Nepřijeli, normálně jsme tu spali celý týden. Potřebuješ něco?" "Mně je hrozná zima," povídá. A jeje, už zase. Hele Němčoure, mohl bys dědovi říct, že v bytě je 25 stupňů a že večer dostane pod stromeček svoji šestou deku? Už jenom pár hodin, to už byste mohli vydržet, ne? "Tak pojď, přikryju tě," rovnou nabízím očekávanou službu. Ale kdepak. "Udělej mi čaj," povídá děda. "Teď?" vytřeštím oči, "nejdeš ještě spát?" "Já tu nejsem, až tu budu, tak půjdu spát," povídá děda s Němcem za zády. ...

Milí čtenáři, dnes se mimo jiné dozvíte: kterak se na návštěvu zase vetřela neoblíbená řecká sestřenice, jak udělat z deky deku, pravidla mistrovství světa ve vrhu dekou a kolik přikrývek potřebuje průměrný stařík s Němcem 😀 Na nás princezny na hrášku si nikdo nepřijde. Už z půlky chodby jsem slyšela kroky, nebo teda spíš příznačné šoupání, protože děda sice bez problémů umí zvedat nohy, ale proč by to dělal, když je to námaha navíc. Ovšem přišel netradiční postup, nezastavil se u toalety, v kuchyni ani u zrcadla v chodbě, ale otevřel dveře ke mně do pokoje. Hm, asi si spletl dveře. Taky je dost brzo, to je divné, obvykle je schopný spát až do oběda. Zatím vyčkávám a po očku sleduju postup. Chvíli kouká, pak se vrhne na snoubencovu deku a snaží si ji z něj stáhnout. Probíhá lítý policejní souboj na nože, ale můj pan plukovník je holt větší šajba, takže nad kapitánem-dědou vítězí. Tak se Primaňous po neúspěšném pokusu vrhá alespoň na polštář ležící na zemi. "Hledáš něco?" ptá...

Milí čtenáři, dnes bych se s vámi chtěla podělit o příběh budoucího kadaňského Alzheimer centra, které je předmětem žhavých sousedských sporů, bojů a víc než co jiného odráží vztah společnosti ke starší generaci a k chorobám spojeným se stářím (i když dnes stále častěji odhalovaným i u mladších ročníků). Asi to dnes nebude tak zábavné čtení, ale znáte to, tenhle blog je nejen o vtipných příhodách, ale i o osvětě a je to taky kyblíček k vylití frustrace a ošetření bolístek.                                                                foto: FB Město Kadaň Pokud nejste místní, tak Kadaň, kde s dědou žijeme, je docela pěkné maloměsto v Sudetech poblíž Chomutova (ano, když se moc...