Zdravíme s Primaňousem opět z Prahy! Dneska si povíme o tom, jak jsem si naplánovala relaxační den plný odpočinku a jak to dopadlo... no jako vždycky. 😆 Je taková tradice, že kdykoli se objevíme v hlavním městě, přicházejí na řadu dvě témata. Zaprvé: děda se chce sejít se svým bratrem, který bydlí za Prahou. Což by nebyl až takový problém, kdybych nebyla od brzkého rána ve škole, potom nepracovala do noci ve dvou pracích, a měla tím pádem kapacitu a čas ho tam odvézt. Zadruhé: děda začne opět shánět generála (o kterém už jsme si říkali minule). Zrovna se to tak sešlo a dědův bratr se ozval v den, kdy jsme opouštěli Sudety, problém je, že většinou volá zrovna ve chvíli, kdy mám plné ruce práce, spím nebo jsem naopak třeba ve škole. Jenže - jeden propásnutý hovor a je po kontaktu. Strejda totiž zásadně nezvedá mobil, ani když voláte po dvou vteřinách okamžitě zpět, obvykle ho totiž buď neslyší, nebo hovor neumí přijmout. Čili musíte vychytat, až zavolá on. Napoprv...
Děda si před pár lety našel nového kamaráda - nějakého pana Alzheimera, co mu pořád schovává věci. A představte si, ten drzoun se k nám nastěhoval a odmítá odjet. Tak tu teď bydlíme ve třech a snažíme se navzájem nezabít. :)