Primaňous a spol.

V poslední době se mi stává taková věc. Je zhruba půlka dne, někdy odpoledne kolem třetí. Mám hotovou většinu běžného úklidu, pravděpodobně už jsem vyprala prádlo, podruhé vysála, utřela prach, který byl zase ve stejném stavu, jako kdyby to nikdo neutíral týden... 😅 Děda je oblečený, po protestech prošel koupelnou, dostal léky, snídani, případně rovnou oběd, dal si odpolední kafe a teď sleduje televizi. Nejspíš si k tomu dal kus koláče nebo rohlík, takže už se pomalu připravuji na další vysávací zásah.😄 Pak bude patrně následovat další převlékání, protože dnešní obědovou gulášovku určitě dostalo ochutnat i tričko a kalhoty, aby jim to nebylo líto a netrpěly hlady, možná že se děda rozdělil i s gaučovým přehozem, takže pomalu startuji i prádelní koš a brousím nervy na skříň s oblečením, která střídavě nejde otvírat nebo zavírat nebo obojí (dnes to tipuji na otvírání, ale když do ní párkrát kopnu, mohlo by to zabrat).  A pak to přijde. Dojde mi, že mám hlad. Ale jak je to možné? Př...