Primaňous a spol.

 "Heleďte, koukejte vypadnout, nebo zavolám policajty!" ozývá se z obýváku. Ve tři ráno. Vyskakuji z postele bleskovým tempem, stíhám se přerazit o kabelku, ale už tam běžím. "Co se děje?" rozhlížím se po místnosti. Primaňous stojí ve dveřích ložnice a upřeně zírá doprostřed místnosti. "Marti, jdi zavolat policajty, máme telefon?" rozhlíží se a asi hledá bývalou pevnou linku. "Máme telefon. Co se děje?" monitoruji situaci, ale nic se mi nezdá v nepořádku. "Tadyhleten člověk sem vlezl a nechce odejít!" kývá děda do prostoru. Trochu ve mně hrkne. Zamžourám, ale ve světle automatické zářivky na čidlo nic nevidím. Rozsvěcím světlo. Nic.  A jeeje, to k nám asi přišel zase někdo na návštěvu. Ona už u nás totiž jednou v noci byla jednotka ukrajinských vojáků, co k nám vlezla balkonem, a měla namířeno do Loun, takže jsem připravená bez zaváhání hájit, že je místnost prázdná. "To se ti asi něco zdálo, tady nikdo není," odpovídám s klid...