BUM, BUM!
Pozor! Mód "spánek" byl narušen pádem neznámé entity v oblasti obývacího pokoje! zahlásilo čidlo v mé hlavě. Jako člověk s ultralehkým spaním, který se budí každou noc obvykle v řádech desítek, jsem zvyklá nadstandardně rychle vyhodnocovat situaci. Během tří vteřin obvykle zvládnu monitoring míry světla i teploty v místnosti, odhadu aktuálního času, počtu hodin zbývajících do zazvonění budíku, případně analýzu zvuků v okolí.
Loading... Tři, dva, jedna.
Čas: zhruba 5:00 AM
Teplota: 17-20 °C -> zapínání módu drkotání zuby
Dosavadní doba spánku: 3 hodiny
Do budíku zbývá: cca 2 hodiny
Pravděpodobný zdroj zvuku: dvakrát středně těžký předmět umístěný na konferenčním stole v obýváku.
Rána byla příliš malá na to, aby upadl děda, šramocení navíc pokračuje. Primaňous je vyhlášený buldozer a když jde, shazuje věci z poliček i za plného denního světla a vědomí i několikrát denně, takže to mě nemůže rozhodit.
Nastavit notifikaci: 7:00 - sebrat inkriminované předměty. uloženo.
Pokouším se pokračovat ve spánku, ale i přes škrabošku registruji vyšší míru světla, než je obvyklé. Děda v 95 procentech vypínače zcela ignoruje, v noci tak zpravidla stačí automatická světla na pohybová čidla. Že došlo k rozsvícení světla na chodbě, je podezřelé, protože a) připustil existenci vypínače (neskutečné!) b) značí podezřelou aktivitu c) svítí neobvykle dlouho.
Pozor! Doba nabíjení v módu spánek nedosáhla minimální délky 8 hodin, spouštím mód migréna za 3, 2, 1...
Tak ještě pár vteřin, třeba to zaspím...?
Mód migréna spuštěn.
No, nevadí, jdu zjistit, co se děje. Akorát teda monitor kvůli tomu blbému migrenickému módu trochu zrní.
Na vedlejším člověčím zařízení nejspíš došlo k výpadku navádění na WC pomocí GPS z důvodu nefunkčního automatického světla a požadovaná činnost proběhla na chybné lokaci. No jo, zálohování paměti poslední dobou zlobí, Lojza Alzheimer to pořád hackuje a neustále přicházíme o data.
Nastavit notifikaci: 10:00 - výměna baterií ve světle. uloženo.
"Kde jsem?" ptá se děda. Vypadá to na Lojzův kyberútok na paměťovou kartu.
"Doma, v koupelně."
"To je koupelna, jo?" rozhlíží se, jako by ji viděl poprvé v životě.
Okamžitě se vrhám zatavit jakýkoli pohyb a zamezit nutnosti úklidu dalších lokací.
Zapínáme mód koupání, který tradičně doprovází softwarová chyba s názvem "odmlouvání", a hlavně okamžitě spouštím taky zrychlený úkon vytírání a plnění pračky. Ještě, že jsou ženské hardwary v pohodě stavěné několik činností najednou.
V obýváku došlo ke shození serverů "svíčka-voňavá.cz" a "sklenice-s-vodou.com". Hm, nevadí. Věčně nestabilní skleničkový server se sice trochu vyprázdnil, ale nic, co by nevyřešil náš ajťák Pepa Utěrka. Nahazujeme zpět. Ruším notifikaci na 7:00, protože je odbavena z fronty okamžitě a rovnou odbavuji i opravu světla. Uloženo.
Někdy před šestou zkouším ještě rychlé zapojení do postelové nabíječky. U dědy to zafunguje a nabíjení probíhá, ale u mě hlásí error, protože beztak běží na pozadí program migréna, který se aktuálně nedá ukončit. Rychle stahuji lékovou aktualizaci s názvem sumatriptan, aby se program na pozadí v dohledné době podařilo vypnout.
Dočasné potíže s obrazem a jeho zrnění a výpadky způsobené aurou se naštěstí už vyřešily, zdá se.
7:00 - čas vstávat!
Tak nabíjení u mě neproběhlo, ale nevadí, baterie ještě nějakou dobu vydrží. Příště holt nesmím pařit do 2 do rána hry Práce 1 a pak hned Práce 2.
Zadávám seznam úkolů:
připravit snídani
probudit dědu
Další chybová hláška s názvem "není mi dobře, asi nikam nepojedu". Jakkoli to vypadá na závažný virus napadnuvší systém, který by bylo záhodno vyřešit restartem nebo dočasným vypnutím a neprodleným odložením dalších úkonů, během empirického výzkumu se ukázalo, že tenhle Trojský kůň přicválá pokaždé, když je potřeba brzy vstávat, a hází jednu chybovou hlášku za druhou, i když je zařízení zcela v pořádku, jen by velmi uvítalo delší režim spánku.
"To je škoda, já jsem se cestou chtěla zastavit v Globusu a vzít sekanou v housce..."
"Sekanou, jo? No dobře, tak to tu cestu zvládnu," připustí Primaňous velkoryse.
podat léky
dohlédnout na vyčištění zubů
dostatečné časové okno na všechny pokusy s oblékáním (tady program často selhává, nereaguje a zasekává se).
Když je všechno hotovo, usazuji dědu k snídani, vařím kávu a rovnou stahuji aktualizace vlastního softwaru: čištění zubů, oblékání, česání, make-up.
Během downloadu přichází děda a ačkoli vidí, že jsem ještě v pyžamu, s královským výrazem prohlašuje:
"Já jsem hotov, na mě se čekat nemusí!"
Výborně, to jsme rádi. Následuje potlesk, mexická vlna a udílení vyznamenání. ☺ Akorát abychom mohli vyrazit k lékaři do vedlejšího města, tak holt musíme počkat, až budou i všechny moje aktualizace dokončené.
Dobře, tak poslední aktualizaci značně urychlíme.
Trójan nebyl řádně zamknut do truhly, takže během půlhodinové cesty autem trousí pod fousy naštvané errory jako "no jo, hlavně mě uvázat, abych neutekl" (uvázat = zapnout bezpečnostní pás, který zásadně odmítá), "já nejsem tak blvej, jak si myslíte" a náhodně spouští programy nevyžádané rady řidičům a chci se hádat a požaduje jiného správce sítě. Hacker Lojza do toho sází náhodné opakující se dotazy jako "a co je dneska za den?", "kam to jedeme?" nebo "kde teď jsme?".
Na poslední chvíli ještě přeparkovávám auto ze zóny pro přeplacené karty a jdeme do nemocnice, která pro mě vyhrála už dávno první místo v soutěži "místa, kde se nedá orientovat a kde se nikdo neobtěžoval to pacientům usnadnit".
U lékaře evidentně taky spadly servery, protože čekáme skoro hodinu, já ve stoje, protože na sezení už není místo a přítomní muži bohužel nemají stažené rozšíření "gentleman". Můj operační systém bojuje už několik dní s virem a do toho ta migréna... stahuju si respirátor a pomalu se začínám rozhlížet, kdo by mi tak mohl pomoct, kdybych omdlela. Za pět minut dvanáct přicházíme na řadu. Dědův antivirový test z minulé návštěvy nakonec dopadl dobře a opakovat ho bude potřeba až za půl roku.
Auto stojící na mém původním místě už má krásnou žlutou botičku. Ještě, že jsem přeparkovala, uf.
"Můžu si sníst v autě tu sekanou v housce?" těší se děda na zastávku v Globu(su). Kontrolka v mé hlavě ale hlásí:
Pozor! Soubor sekaná v housce překračuje maximální povolenou velikost pro kousání!
Pozor! Nebezpečí nadrobení a kusů sekané po celém vozidle!
"Nepočká to domů? Zrovna jsme vysáli auto a o víkendu jedeme na technickou, musela bych to udělat znovu," zkouším se vyhnout další úklidové směně, už asi tak desáté za den. Stačí, že nadrobení housky a padání kousků sekané na zem následované vysáváním proběhne doma, pravděpodobně opakovaně. Už na to mám přednastavené notifikace.
Děda začne popotahovat, což je chronický zlozvyk, který praktikuje vždycky, když je nervózní, když ho něco naštve, něco se mu nelíbí, ale občas taky jen tak z nudy. Následně pouští na zem brýle, které doteď držel v ruce, a ve snaze je nohou nahmatat je okamžitě zašlápne. OK, evidentně už byl fixován na představu sekané v autě, kterou jsem teď narušila.
Chvilku pokračujeme v jízdě mlčky a já si v hlavě řadím úkoly tak, abych je stihla, než budu muset začít pracovat.
"Víš co? Tak já si tu sekanou sním až doma, ať nemusíš vysávat," říká po pár minutách blahosklonně. Normálně se cítím skoro dojatá, protože to je jedna z mála vzácných chvil, kdy v módu "něco chci" dokázal vypnout malware sobectví a přechytračit toho německého hackera.
V duchu si píšu "sním si sekanou doma" na seznam nejhezčích věcí, co mi za poslední dobu řekl. A to i navzdory faktu, že jsem vegetariánka. 💚
Komentáře
Okomentovat